Amálie Poledníčková / rezidence Archa
Krajina se rozkládá, stává se cizí. Něco malého v jejím nitru uniká tmě. Chroupe. Blíží se ke světlu. Malinkatej brouček v porovnání s kolosem kabeláže. Vše je třeba likvidovat beze zbytků. Čí je les? Možná pak zjistím, jak se zachraňuje, co je mrtvé.
Teze a proces vzniku:
Neantropocentrická výpověď tematizující rozklad. Vojenský újezd Březina. Z kůrovcem vyčerpané krajiny sesbírané zvuky, z nichž byla složena obhajoba nenasytného brouka. Mrtvé kusy staré scénografie přetvořené v nové zdroje. Místa spojila aktéry s autentickou výpovědí, lesníky zasažených oblastí, kteří přinášejí světlo do bezvýchodné situace. V teplé atmosféře lesa kráčet na hranici výtvarné instalace a divadelní performance.
Informace o rezidenci:
Projekt rezidentky Amálie Poledníčkové přímo navazuje na program Mezinárodní letní školy Divadla Archa 2021. Hlouběji pracuje se světlem jako samostatnou složkou a prozkoumává ho skrze světelnou instalaci, jež je dominantním činitelem celé inscenace. Mapuje oblasti, ze kterých performerky pochází, předkládá problematiku lesního hospodářství jako autorské téma pojímané z perspektiv dokumentárního divadla.
Amálie Poledníčková je absolventkou Mezinárodní letní školy Divadla Archa. Ve své autorské práci se zaměřuje na propojování postupů napříč mediálním spektrem. Soustředí se na rovnost technických i kreativních složek a jejich vzájemné porozumění. Tematicky se pohybuje mezi aktuálními dokumentárně environmentalistickými tendencemi a mísí je s osobním vztahem k přírodě, tradicím a folkloru.
Ondřej Zunt je světelný designér, divadelní osvětlovač a zvukař olomouckých divadelních scén. K divadlu se dostal přes spolkovou činnost při studiu filosofie, která mu dodnes pomáhá v řešení problémů v tvorbě. Baví ho nutnost nekonvenčních přístupů a kreativních, kutilských řešení. Postupy uplatňuje ve své tvorbě – recyklací materiálů a kombinováním starých technologií s novými.
Petr Sychra je světelný designér, osvětlovač a technik na divadle a v audiovizi. Na světle jej fascinuje jeho duální charakter jakožto spojení technického a kreativního. Ve své práci klade důraz na textury, plochy a vlastnosti použitých materiálů. Po studiu Filmové a televizní tvorby na SPŠST pokračoval na poli teoretických studií v Olomouci, která se mu stala základním stavebním kamenem pro další tvůrčí činnost a její nahlížení. Mimo své primární zaměření se věnuje i ilustraci a návazné činnosti v rámci pražského uskupení Artrafika.
Stanislav Pecháč je hudební skladatel, spisovatel, režisér a filmový teoretik. Je autorem hudby pro řadu studentských projektů v Praze, Olomouci, Zlíně a Písku. Studuje a publikuje na magisterském programu filmových studií v kombinaci s televizí a rozhlasem. Hudbu vnímá jako ambivalentní prostředek spojující protiznačné tendence - rovná se žité realitě, stagnuje nebo se radikálně mění. Skladbu jako živý organismus vyvíjející se v čase.
Barbora Dolanová je studentkou divadelních a filmových studií na Olomoucké univerzitě s vlastním zaměřením na zobrazování historie v umění a inscenování kolektivní paměti. Zajímá se o kostýmní tvorbu, historickou módu, ale i reenactment nebo dokumentární principy. Účastnila se mnoha festivalů napříč médii jako koordinátorka, členka studentské poroty nebo dobrovolník. V současnosti z teoretického zázemí prozkoumává hranice vlastní tvorby.
Média
Kredity
autorka: Amálie Poledníčková
světelný design: Ondřej Zunt, Petr Sychra
hudba: Stanislav Pecháč
účinkují: Barbora Dolanová, Amálie Poledníčková
lesníci: Radim Maleček, Přemysl Šulc
Projekt vznikl v rámci rezidence absolventů Letní školy Divadla Archa a je podporován z fondů EHP a Norska. Děkujeme Divadlu na cucky za poskytnutí zázemí pro tvorbu a Jiřímu Krlišovi a Richardu Andrýskovi za výpomoc a poskytnutí materiálu.
Premiéra: 4. dubna 2022, Divadlo Archa, Praha
