Scéna pro současné umění

Hic Sunt Dracones

Vizuální báseň s prvky magické obrazivosti, absurdity a grotesknosti.

Inscenace je spojením fyzického divadla, animace materiálu a objektů s principy výtvarného divadla. Je výpravou do neznámé krajiny, ve které nic není takové, jak to známe z našeho bdělého života; objevováním území, které dávní kartografové popisovali označením „zde jsou draci“.

Kam se podějí všechny naše myšlenky a vzpomínky, když večer zavřeme víčka? Když se vše, přes den nemyslitelné, zhmotní, ožije a z našeho těla se stane jen materiál? A co se stane, když ráno opustíme pokoj a necháme tam zavřené všechny svoje sny, obavy a tajné tužby, se kterými jsme strávili noc?

Prý nemáme jen jedno já, máme jich víc. V běžném životě se tato naše já vzájemně omezují, abychom mohli fungovat v každodenních situacích. Co se však stane, když se tato já osvobodí od ostatních a stanou se autonomní? Místa a krajiny, kde se toto vše může stát, leží v neznámé zemi (terra incognita). Dávní kartografové věřili, že na neznámých územích v odlehlých koutech světa, žijí fantastické obludy, draci a leviatani. V inscenaci Hic Sunt Dracones vznikají z částí lidského těla, objektů a materiálu neznámé krajiny, nepoznané bytosti, nemyslitelné situace a nepředstavitelné příběhy. Není to však výprava do dalekých krajů, do fantaskního světa krajiny utopie, ale cesta do našich vlastních myslí a skrytých zákoutí naší duše.


Média:
Inscenace se rozvíjí v přesně určeném tempu, stěžejní nápad – hra s tělem – se celou hodinu nevyčerpá, překvapuje novými polohami a přirozeně graduje.
Jana Machalická, Lidové noviny

Je v tom něco z dětské hry i nekonečných možností stvořitelského gesta. Překvapující obrazy, které ukazují tělo z jiné a nečekané perspektivy, příjemně napínají divákovu zvědavost. Na scéně vznikají fantaskní obrazy a situace, které atmosférou, lidskými torzy nebo prázdnými kabáty v prostoru připomínají díla surrealistů, například malířky Toyen.
Marie Reslová, aktualne.cz