Spielraum Kollektiv / Archa.lab
„Čechem býti je snadná věc. Pouhého srdce k tomu potřebí, srdce, v němžto neudusilo vychování všeliký pocit práva, důstojnosti a povolání lidského.“ (J.K. Tyl)
Inscenace o česko-německých vztazích, migraci, strachu a o „českých“ hodnotách. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízejí různé pohledy na téma národní identity.
16/3/2017
17/3/2017
21/4/2017
22/4/2017
14/5/2017
15/5/2017
23/11/2017
24/11/2017
24/11/2017
22/2/2018
21/2/2018
4/5/2018
4/5/2018
8/2/2019
31/5/2019
7/2/2019
Tylova „Fidlovačka, aneb Žádný hněv a žádná rvačka“ je spojovaná s povzbuzením národního sebevědomí. Pochází z ní česká národní hymna. Hra, která byla dlouho vnímaná jako propadák, zažila úspěch až v roce 1917. 83 let po premiéře, rok před vznikem samostatného Československa. Následovala nejen vytoužená fáze české samostatnosti, ale také fáze opětovné nesamostatnosti. Nyní, 100 let po úspěchu Fidlovačky, stojí nacionalistické myšlenky opět v popředí zájmu. Experti všedního dne, kteří mají k otázce češství co dodat, nabízí různé pohledy na téma národní identity. O česko-německých vztazích, migraci, strachu a českých hodnotách.
Tři otázky pro Spielraum Kollektiv
Proč jste zvolili název Fidlovačka?
LS: Předminulý podzim jsme na náměstí Míru viděli demonstraci proti Islámu. Byly tam české vlajky, zpívala se hymna a řečníci vyvolávali překroucené informace a nenávistné parole. Šel z toho mráz po zádech. Došlo nám, že symboly jsou snadno zneužitelné. Skrze hymnu jsme se dostali k Fidlovačce. Jako česko-německý kolektiv se často pohybujeme na obou stranách hranice. Všimli jsme si, že vztah spousty Čechů k Německu se kvůli uprchlické krizi změnil a že na obou stranách hranice probíhá polarizace národa. Chtěli jsme vědět, co by k tomu Tyl řekl…
Proč se trefujete do tohoto národního symbolu a jak se k němu vztahujete?
LS: Fidlovačka je symbol národního obrození, vzniku republiky, komunistické éry, vlastenectví jako takového... Každý si do ní vkládá, co chce. Narážíme tím na přiřazování státních symbolů České republiky, na myšlenky, které jsou nenávistné, rasistické, xenofobní. Tímto gestem jako by byl přiřazován k podobným názorům celý stát...
Podle jakého klíče jste tentokrát vybírali své aktéry?
LS: Chtěli jsme mít v inscenaci lidi, kteří nabízejí různé možnosti pohledu na otázku národní
identity. John Bok je Čech-Angličan a člověk, který má jasno ve svých hodnotách, dělal ochranku Havlovi a byl při znovuzrození Československa přímo ve středu dění. Chránil vlast! A i dnes je stále angažovaný občan, který bojuje o lidská práva. Kati Linek je hudební performerka, Češka, která se narodila a do dospělosti vyrůstala v Německu a nyní žije v Jablonci. Tatyana Synková je Němka s českou matkou, žije v Praze a natáčí dokumenty o současném pravicovém extremismu ve střední Evropě. Heda Bayer, za svobodna Čechová, je Češka, která se vdala za Němce a má tři česko-německé děti. Jakub Čermák, kterého jsme oslovili do role Tyla, je sám příslušník jedné z menšin, proti které jsou často mířené nenávistné parole extrémních „ochránců národa“.
Recenze
Čí je tahle země? — Tereza Semotamová, jádu | Goethe-Institut Praha
Kdo neskáče není My - Marie Reslová, Divadelní noviny | 21.5.2017
Kredity
Koncept: Mathias Straub, Linda Straub
Režie: Linda Straub
Dramaturgie: Tomáš Žižka
Externí dramaturgie: Sodja Lotker
Dramaturgická supervize: Jana Svobodová a Ondřej Hrab
Scénografie: Mathias Straub, Linda Straub
Světelný design: Michal Horáček
Účinkují: John Bok, Jakub Čermák, Kati Linek, Tatyana Synková, Heda Bayer
Koprodukce: Studio DAMÚZA
Tento projekt byl realizován za finanční podpory Programu Kultura Evropské Unie, Česko-Německého Fondu Budoucnost, Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva Kultury.
Otevřená zkouška: 5. února 2017, 20.00, Divadlo Archa.
Premiéry: 16. a 17. března 2017 v Divadle Archa.