4+4 DNY V POHYBU 2019
Jedna z nejčastějších otázek zadávaných do vyhledávače Google zní: Jak mám být normální? Většinou se přesně dozvíme, co je abnormální, ale co je obsahem normality, zůstane vágní a nezodpovězené. Louis Vanhaverbeke ve své nejnovější produkci zkoumá hranice normality. Ty jsou stejně obrazné jako doslovné. Budujeme izolační buňky, věznice a školy, abychom stanovili hranice normality a dokázali se odlišit od ostatních. Do jaké míry ohrožuje tento prostorový přístup naši svobodu a osobnost? Co dělí bezpečný prostor od potenciálně nebezpečného? Kdo rozhoduje o tom, co je uvnitř a co venku? Tentokrát Vanhaverbeke coby opravdový údržbář zaplní pódium ploty, úložnými boxy a pojistkovou skříní. Staví, vrtá a sestavuje, zatímco v hudbě se snaží vyjádřit, co ho trápí. Pomocí vlastnoručně smontovaných konstrukcí otevírá dveře tam, kde dřív byly jen zábrany, a okna, kde byla vidět jen zrcadla – metaforicky tak proměňuje i svůj vnitřní prostor.
Louise Vanhaverbekeho zajímá střet životních stylů a subkultury. Hudbu chápe nejen jako způsob (sebe)vyjádření, ale také jako prostředek hledání identity. Jako teenager osciloval mezi rapperským postojem a rádoby rockovou hvězdou. Remixováním různých ambicí vyvinul velmi specifickou slovní zásobu – free style –, těžko klasifikovatelnou, a současně dobře srozumitelnou. V roce 2010 absolvoval mediální ateliér na Fakultě architektury v Gentu (nyní LUCA) a v roce 2014 School for New Dance Development v Amsterodamu. Dnes se věnuje především performanci a instalacím. Objekty jsou v jeho výzkumu klíčové. Plastové předměty, bubnové počítače, malé vozy a všechny ostatní barevné pomůcky používá k sestavení velmi agilních představení. Dále zkoumá, které druhy mluveného slova mu mohou pomoci rozvinout komplexní způsoby myšlení. Od roku 2017 Vanhaverbeke působí v rámci uměleckého centra Beursschouwburg (Brusel). Jeho nový projekt Mikado Remix byl poprvé představen v rámci Kunstenfestivaldesarts 2018.
Kredity
Za podpory: Flanders – State of the Art
