Scéna pro současné umění

Režie a produkce: Dr. Gwyneth Bravo (NYU-Abu Dhabi) s podporou Orel Foundation, Hudba-Paměť-Proměna je multimediální adaptace melodramatu Viktora Ullmanna z r. 1944 s názvem „O lásce a smrti korneta Krištofa Rilke“ s vystoupením rumunského operního basu Gabriela Vamvulescu a v Belgii narozeného klavíristy Stevena Vanhauwaerta a s promítáním v pozadí. V duchu rané kinematografie a experimentálního berlínského divadla dvacátých let minulého století představuje producentka Bravo s podporou animátora Paula Sidlo, držitele ceny Emmy, svou adaptaci, v níž je divadlo a koncertní síň kinematografickým prostorem, kde se performance děl odehrávají uvnitř filmu a kaleidoskop promítaných a pomalu se měnících snímků je protipólem k poezii a hudbě. Pomocí kompoziční estetiky střihu se její film, popsaný prezidentem OREL Foundation Robertem Eliasem jako „působivé, nádherné a pohlcující umělecké dílo,“ odvíjí ve třinácti krátkých dějstvích a tvořených sérií silně texturovaných snímků, skládaných překrýváním a animací vícevrstevné a harmonicky pojaté série vizuálních prvků.

Mezi těmito snímky najdeme černobílé tisky českého fotografa Josefa Sudka, jakož i rozostřené a vyvolané kinofilmové fotografie a pohyblivé obrazy, které navozují atmosféru přízračné přítomnosti a nepřítomnosti rané fotografie a kinematografie, kde se česká krajina láme v sépiovém objektivu paměti tak, aby vizuálně kontrastovala se secesním dílem Rainera Maria Rilkeho z roku 1899, „O lásce a smrti korneta Krištofa Rilke,“ které bylo předlohou pro Ullmannovo melodrama. Dílo pojednává o životě, lásce a smrti mladého vojáka během rakousko-turecké války v období po roce 1660, a Rilke jej napsal ve svých třiadvaceti letech. Po svém druhém vydání v roce 1912 mělo dílo veliký úspěch a vojáci, kteří v první světové válce bojovali v první linii, jej s sebou nosili jako Bibli.

Skladatel Viktor Ullmann se narodil ve Slezsku v roce 1898 během posledních let Rakouska-Uherska, byl vojákem v první světové válce, a podílel se na pražské meziválečné českoněmecké hudební scéně až do roku 1942, kdy byl deportován do tranzitního a koncentračního tábora Terezín, kde posléze složil dalších třiadvacet skladeb. Bylo mezi nimi i melodrama „O lásce a smrti korneta Krištofa Rilke,“ jenž dokončil pouhých pár měsíců předtím, než byl transportován do Osvětimi, kde v říjnu roku 1944 zahynul v plynové komoře.