Scéna pro současné umění

Poledne

Divadelní inscenace o pěti minutách svobody

Divadelní inscenace Poledne v sobě spojuje dokumentární a fyzické divadlo vycházející z událostí, které následovaly po demonstraci osmi lidí na Rudém náměstí proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy 25. srpna 1968, a výtvarné divadlo neodbytných obrazů inspirovaných životem a poezií Natálie Gorbaněvské, Vadima Deloneho a dalších básníků sovětského disentu 60. a 70. let za doprovodu živé hudby smyčcového kvarteta.

Inscenace vychází ze stejnojmenné knihy Natalie Gorbaněvské, jež byla společně s lingvistou Konstantinem Babickim, básníkem Vadimem Delonem, dělníkem Vladimirem Dremljugou, anglistou Viktorem Fajnbergem, fyzikem Pavlem Litvinovem, lingvistkou Larisou Bogorazovou a studentkou Tatjanou Bajevovou jednou z osmi statečných, kteří 25. srpna 1968 pokojně demonstrovali na Rudém náměstí proti okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Demonstrace byla během několika minut rozehnána tajnými agenty KGB a její účastníci pozatýkání. Následovaly výslechy, soudy, vezeni, vyhnanství, pracovní tábory a nucené umístění v psychiatrických léčebnách. Natalie Gorbaněvská, v té době matka malého dítěte, byla zatčena až po více než roce.

Než se tak v prosinci 1969 stalo, informovala pravidelně zahraniční média o procesu s jejími kolegy a přáteli a o průběhu líčení napsala knihu Poledne, po jejímž vydání na západě se stal případ světoznámým.

Natalie Gorbaněvská byla stejně jako řada dalších tehdejších sovětských disidentů (Viktor Fajnberg, Vladimir Bukovsky), umístěna v psychiatrické léčebně pro údajnou schizofrenii se specifickou diagnózou tehdejšího brežněvského režimu „blud reformismu“. Po propuštění emigrovala v roce 1975 do Paříže, kde žila až do své smrti v roce 2013.

Impuls pro zpracování tohoto tématu vznikl v srpnu roku 2013 po událostech, které se odehrály 25. srpna 2013, kdy byla na Rudém náměstí v Moskvě zadržena bezpečnostními složkami desítka osob, které si sem přišly připomenout protestní shromáždění proti okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Pavel Štourač, umělecký vedoucí Divadla Continuo, proti tomuto zásahu veřejně vystoupil, spojil se s několika zadrženými demonstrujícími včetně Natalie Gorbaněvské a inicioval petici Za Vaši i naši svobodu, jež byla předána Velvyslanectví Ruské federace v České republice.

Samotné přípravě inscenace Poledne předcházel rozsáhlý výzkum, zahrnující jak studium historických dokumentů a konzultace s českými i zahraničními historiky, tak rozhovory s žijícími účastníky demonstrace, jejich dětmi a se členy tehdejšího sovětského disentu.

Média:

(...) Continuo nabízí zážitek a vjem přímo fyzicky hmatatelný – sluší se dodat s obrovským nasazením a těžko popsatelnou opravdovostí či snad důvěrou v téma (...)
Tělo a duše nemají chvíli klid, zmítají se v neustálém strachu, ztrácejí „půdu pod nohama“.
Ester Žantovská, ArtZóna

Mnohem spíše než o dokumentární divadlo jde o divadlo pohybové, z hlediska žánru vysoce sugestivní. Velkou zásluhu na tom nese živá hudba Elii Morettiho v podání smyčcového kvarteta(...)
Kateřina Kykalová, Divadelní noviny

I přes tíži výpovědi, kterou samozřejmě nečeká úlevný konec, však jako celek působí Poledne překvapivě křehce. Continuo se s těžkým tématem vyrovnalo skvěle.
Tomáš Šťástka, iDnes